Dotazník pre príručku

Aktuality



Pri registrovaných partnerstvách skĺzli politici do plytkosti

image_79 BRATISLAVA - Slová o zvrátenosti, homofóbii či osobné útoky. Aj takto v uplynulých dňoch vyzerala

:: čítať viac


Francouzský prezident vyzval k celosvětové dekriminalizaci homosexuality

image_78 Tažení Francie za práva homosexualů pokračuje. Po návrhu na legalizaci manželství homosexuálů v zemi přichází

:: čítať viac

:: všetky aktuality >>

Kontakt

mail info@homofobia.sk

Hate crimes aneb zločiny z nenávisti

Součástí letošního úspěšného programu Prague Pride bylo i několik desítek doprovodných akcí. Mezi ty významnější patřil i seminář věnovaný násilí z nenávisti motivované sexuální orientací nebo genderovou (pohlavní) identitou.

Seminář se uskutečnil ve čtvrtek 11.8. odpoledne v Americkém centru. Zahájil ho americký velvyslanec Norman L. Eisen a předseda Prague Pride Czeslaw Walek. Pan velvyslanec na úvod připomněl, že s tématu sám odborně věnoval během své univerzitní kariéry.

Prvním větším sdělením byl příspěvek Borise Dittricha z Human Rights Watch. Ten připomněl, že letos Rada OSN pro lidská práva přijala rezoluci, kterou předložili jihoafričtí zástupci, která odsuzuje násilné činy proti lesbickým ženám, gayům, bisexuálům a transgenderům (LGBT). Výsledky hlasování nebyly přitom nijak jednoznačné, pro byly spíše evropské a americké země (s výjimkou Ruska, pokud ho přece jen považujeme za evropskou zemi), proti byly hlavně africké a islámské státy.

Hlavním problémem při posuzování homofobních deliktů je nedostatek informací. Většina zemí tyto činy nijak nemonitoruje, chybí tedy údaje o jejich četnosti, závažnosti, postupech při jejich objasňování. Nevíme, jak velkou špičku ledovce vlastně vidíme, protože lze (i na základě českých zjištění) předpokládat, že řada těchto útoků není vůbec nikomu sdělena. K tomu přispívá i fakt, že oběti jsou často se svou sexuální orientací/genderovou identitou nevyrovnaní a zveřejnění brání obava z její prozrazení. V tom je třeba rozdíl proti rasově motivovaným činům, kde oběť zpravidla dostává mnohem větší podporu v kruhu své rodiny nebo komunity. Proto je třeba při sběru informací počítat i s možností anonymního reportingu (i když to přináší určité riziko nadhodnocení jevu).

Úlohou nevládních organizací by mělo být vyvinout tlak na vlády a regionální samosprávy, aby těmto jevům a jejich monitoringu věnovaly vyšší pozornost. V našem regionu je však nevládní sektor nedostatečně rozvinutý, chybí mu dostatečné zázemí a není často považován za relevantního partnera pro státní úředníky. V oblasti LGBT organizací je tento fakt leckdy ještě zřetelnější, i když existují v našem regionu značné rozdíly (rumunská gay organizace ACCEPT měla kdysi kolem deseti zaměstnanců, zatímco u nás na počátku tisíciletí měl jeden rok placeného zaměstnance jen brněnský STUD).

Opatrnost je třeba i při interpretaci získaných dat. Výsledky závisí i na míře společenského vnímání problémů, poskytnuté podpoře obětem, efektivitě právního systému. Navíc chybí srovnání s předchozími lety. Snadno také dojde k vyhrocení negativních nálad vůči jiným minoritám. Například v Nizozemí sice většinu homofobních útoků spáchali nativní Holanďané, přesto jsou obvykle (i díky mediálním a politickým prezentacím) z nich obviňováni především muslimové.

Ještě horší zkušenost než lesbické ženy a gayové mají s těmito útoky transsexuálové a ostatní lidé se změněnou genderovou identitou. Jsou totiž snadněji rozeznatelní. Byl zmíněn příklad z Turecka, kde se klienti, kteří zavraždí transsexuálního prostituta, poměrně úspěšně hájí u soudu tím, že jím/jí byli podvedeni a dostávají pak nízké tresty.

Poradce Rady Evropy van der Veen upozornil, že je třeba rozlišovat mezi hate crime a hate motivated incidence (například homofobními výroky některých politiků či církevních představitelů). V tomto směru je třeba respektovat společenské vnímání nebezpečnosti jevu. Pokud některý politik prohlásí, že je třeba Židy poslat do plynu, tak vzhledem k historické zkušenosti se ve většině evropských zemí (nikoli v USA) jedná o trestný čin a jako takový je většinou společnosti i vnímán. Obdobný výrok o gayích by pak sice byl považován za velmi nevhodný, ale již by se společnost tak jednoznačně neshodla na tom, zda se má považovat i za trestný čin (i když ty koncentrační tábory v Německu vznikly nejprve kvůli homosexuálům). Minimálně sdružení D.O.S.T. a euportal by se takového politika podle mne s odkazem na svobodu slova jistě zastali.

Opatrnost při interpretaci výsledků vyžaduje i mezinárodní srovnání. V průzkumu Eurobarometru považují svou zemi za nejvíce tolerantní k homosexuálům občané Česka a Bulharska. Minimálně v případě Bulharska lze mít pochyby, zda to odráží realitu nebo spíše neviditelnost gayů a leseb v tamní společnosti. Naopak velmi kritičtí jsou k situaci ve své zemi Švédové. Podobně překvapivě dopadají i mezinárodní srovnání zemí, kde se homofobní delikty evidují. Německo evidovalo v roce 2009 164 činů proti LGBT menšině, z toho něco přes čtvrtinu jich bylo násilných. Mnohem méně početné Švédsko jich pak evidovalo přes tisíc. Známý skandinávského původu mi sdělil, že myslí, že to může odrážet realitu, že tato společnost není tak tolerantní, jak si představujeme. Přesto předpokládám, že to více odráží pozornost, která se těmto deliktům v uvedených zemích věnuje. Německo, podobně jako naše země, nemá homofobní delikty konkrétně zařazené mezi přitěžující okolnosti podobně jako útoky z důvodu rasy, jazyka, náboženství, atd..

Za český státní sektor vystoupil pan Hudeček z ministerstva spravedlnosti a snažil se přítomné přesvědčit (nepříliš úspěšně) o dokonalosti nového trestního zákona. Uvedl, že veškeré homofobní delikty, i když nejsou mezi přitěžujícími okolnostmi specificky zmíněny, lze rovněž posuzovat přísnější sazbou jako jiné, podobné motivace. Otázkou je, proč tedy trestní zákon rasu, jazyk, náboženské přesvědčení atd. specificky zmiňuje, když by také u nich mohl vystačit s obecným pojetím. Další otázkou je, zda každý soudce, státní zástupce a policista se v takovém případě s tímto pojetím, trochu idealistickým, musí ztotožnit. Co když někdo z nich bude vzhledem ke svým osobním názorům motivaci pachatele rozumět a chápat ? Anebo ji prostě jen mezi přitěžujícími okolnostmi „nenajde“ ? Policie a ostatní vyšetřovací složky nejsou ani specificky vzděláváni v problematice homofobních deliktů, v přístupu k obětem, jako je tomu v USA či Británii. Chybí i pracovník pověřený touto agendou jako ho má berlínská policie. Na konkrétní otázku, zda existují nějaké důkazy, judikáty, které by potvrdily předpoklad, že homofobní činy budou skutečně posuzovány jako činy se zvlášť zavrženíhodnou motivací, zástupce ministerstva uspokojivě odpovědět nedokázal. Již v případě Německa jsme uvedli, že nezařazení konkrétní příčiny může ztěžovat i proces monitoringu těchto činů.

Klára Kalibová z nevládní organizace In Iustitia, která byla hlavní oponentkou stávajícího trestního zákona, upozornila i nato, že nejsou zmapovány potřeby obětí, důvody, proč tak často činy neoznámí. To pak také mimo jiné vede k tomu, že jeden bývalý ministerský předseda hrdě prohlásil u příležitosti Roku rovných příležitostí, že problém homofobie u nás vůbec neexistuje. Přestože dva nezávislé průzkumy prokázaly, že s násilím kvůli své orientaci se setkalo 11-15% příslušníků gay a lesbické minority, častěji to byli muži než ženy. A vzhledem k narůstajícímu napětí a sociální polarizaci ve společnosti nelze vyloučit, že těchto činů může v budoucnu spíše přibývat.

Závěrem bylo řečeno, že v tomto směru před českou LGBT menšinou stojí následující úkoly:

1. Přispět ke zlepšení objasňování rozsahu, závažnosti a vyšetřování homofobních deliktů a monitorování těchto činů
2. Vypracovat (nejlépe ve spolupráci s In iustitia ?) efektivní systém psychologicko-právní pomoci obětem těchto násilných trestných činů
3. Zvýšit obecné společenské povědomí o existenci těchto negativních jevů a podpořit systém jejich prevence (což snad trochu činí i tento článek  )

MUDr. Ivo Procházka

Zdroj: http://www.colourplanet.cz/77194-hate-crimes-aneb-zlociny-z-nenavisti, 6.10.2011

 

sto hate

Projekt je realizovaný s podporou:       Realizátor projektu: